Svému Dvojplameni se můžeme postavit tváří v tvář až ve chvíli, kdy sami sebe uvedeme do Jednoty. Dosažení Jednoty by se dalo definovat asi takto:

Pokoje, míru, nalezení sama sebe – návratu do Jednoty – můžeme dosáhnout až ve chvíli, kdy naše duše putující po mnoho životů, zakusí všechny možnosti a způsoby bytí, a to až na samý okraj všech extrémů. Až plně zažijeme, uvědomíme si a přijmeme obě své stránky – andělskou i tu ďábelskou, teprve potom obsáhneme všechny moudrosti věků a dojdeme pochopení nejen sebe sama, ostatních, ale i veškerého dění.

Dovětek: Snažit se žít a ztotožňovat jen s tím andělským, není Jednota, ale oddělování se, stejně jako žití a ztotožňování se jen s tím ďábelským. Jednota je žití, uvědomění si a přijmutí obojího v náležité rovnováze.

Jednota je ztotožnění se s oběma svými stránkami, ďábelskou i andělskou. K tomu je však třeba velké odvahy projevit naprostou svobodu. Je třeba ponořit se až na samé dno sebe sama, objevit všechny své ďábelské složky jako jsou strachy, zloba, závist, nenávist, všechny své neřesti a naopak i své andělské složky, jako láska, víra, soucítění, všechny své klady, uvědomit si je, přiznat si je a přijmout za své, jako nedílnou součást svého Já. Teprve ve chvíli, kdy je vše objeveno, přiznáno a přijato, dojde k vyvážení všech protikladů, sloučení protipólů a člověk se dostává do Jednoty.

Přesto, že člověk mnohdy navenek ukazuje jenom jednu svoji stránku, andělskou a nebo ďábelskou, jeho druhá stránka je v něm uvnitř ukryta, je jeho nedílnou součástí a on ji jenom umě maskuje před svým okolím. Neprojevuje ji svobodně, což je většinou ze strachu a proto, že se za ni stydí a sám ji zavrhuje. Co by si o něm ostatní pomysleli, kdyby přišli na to, že se v něm ukrývá i něco, za co on se stydí, co v sobě potlačuje, co sám považuje za nevhodné a co tají? Ale proč se stydět za to, co jsem, a část svého Já držet pod zámkem? To je popírání sebe sama. Všichni v sobě máme obě polarity a před těmi, kteří toto již pochopili a vědí, to stejně neukryjeme. Tito vědomí nikoho zavrhovat a odsuzovat rozhodně nebudou, protože by odsuzovali a zavrhovali především sami sebe.

Jednota a Svoboda jdou ruku v ruce. Osvobodíme se ve chvíli, kdy jsme schopni přiznat, přijmout a beze strachu projevit všechny stránky svého bytí – Jednoty.

Dvojplameny blížící se konci své cesty poznávání, jsou vedeny k tomu, aby samy sebe uvedly do Jednoty. Vedení směřující k Jednotě je jednoznačné, ovšem z počátku může být vnímáno dosti nejasně. Vnímání je zastřeno vším, co ulpělo během pouti poznávání. Postupným zbavováním se všech nánosů, všeho starého a nepotřebného, dochází k osvobozování, a vnímání vedení do Jednoty se stává jasnějším. Rezistence – setrvávání ve starých hodnotách a neochota přijmout nové, může způsobovat velkou bolest. Tou bolestí je strach z nového, strach všechno to staré a zažité opustit, strach důvěřovat svému vedení a splynout s proudem života. Osvobozování přináší objevování sebe sama, svého pravého Já a směřování do Jednoty. Pokud se člověk dokáže osvobodit, zažije nádhernou lehkost celého svého bytí.

Napsala dne 21.8.2015 Ivana „Geri“ Kutnarová                                                    https://dvojplameny.wordpress.com

Tento text  je duševním vlastnictvím svého autora a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb., v platném znění. Jakékoli jeho jiné šíření, než ve přesném znění a formě, která je zde uvedena, není dovoleno. Zakázána je jakákoli úprava textu či grafiky, včetně zvýrazňování jednotlivých pasáží textu a vkládání jiné grafiky, než byla autorem stanovena. Každý takto nedovolený zásah mění smysl a význam toho, co tímto dílem mělo být sděleno a předáno.

Vždy musí být připojen odkaz na původní zdroj a jméno autora společně s datem vzniku textu.